Ophelia Anthonyson

Myslím si, že lidé neví jak stresující je říkat co se děje ve tvé hlavě, když ty sám tomu nerozumíš. 

Narodila se do malé rodiny bez otce. Nevěděla co se s její otcem stalo a nikdo se na to své matky nezeptala. Její matka se o ní starala pár let, ale v jejích 5 letech začala pít. Nejspíše to bylo tím, že stále špatně snášela ztrátu svého muže. Lia se jí nikdy neptala na tátu. Bylo jí to blbé. Jelikož byla ještě malé dítě tak to samozřejmě snášel špatně, ale i přes to, že jí v tu dobu bylo pouhých pět let tak se začala starat o svou matku a vzala na sebe i její povinnosti. Někdy i čekala na svou matku pozdě do noci, někdy i rána, než se vrátí z hospody, aby ji bezpečně doprovodila do postele. Kvůli tomu často chodila spát pozdě večer, což se začalo projevovat na jejím vzhledu. Tmavé kruhy pod očima, někdy i zarudlé oči a někdy usnula i ve školce. Po roce, když začala chodit do první třídy tak to začalo být těžší než to bývávalo. Musela se učit, uklízet, někdy vařit a tyhle podobné věci. Časem tohle vše přestávala pomalu stíhat a její matka za to na ní byla naštvaná. Celé to začalo fackami, později se to prehouplo v horší věci. Párkrát ho strčila i ze schodů a pak to svedla na jistou 'nehodu'. Když si pak chtěla půjčit nějaký její korektor, aby si zakryla modřiny na obličeji tak to udělala zas. Prý, že si má koupit něco svého jestli to potřebuje. Tak začala chodit pomáhat do útulku, kde jí dávali peníze. Za ty peníze si začala kupovat nějaké potřebné věci pro sebe, koupila si i nějaký svůj korektor, protože věděla, že se to jistě bude opakovat. Začala pro jistotu nosit i kapucu, aby jí nebylo vidět do obličeje. 

Jednomu chlapcovi, jejímu spoluzakovi, to přišlo zajímavé. Sama celá Lia mu přišla zajímavá, proto se za ní ten chlapec vydal a představil se jí jako Jaime. Lie připadal velmi sympatický a tak se s ním začala bavit. Jaime byl hodný a starostlivý kluk. Měl zářivě modré oči a hnědé vlasy. Vzhledem byl zajímavý. Po nějakém čase se z nich stali nejlepší přátelé.Lia mu, ale nedokázala říct co se u nich doma děje. Bála se, že by to někomu řekl a její matka by pak šla do vězení. Což by bylo samozřejmě dobře, ale Lia to viděla jinak. Věřila v to, že je její matka dobrý člověk se špatnou minulostí a ten smutek co v sobě má se někdy mění ve vztek který v sobě držet nemůže. Jamie a Lia si byli povahově také dost podobní. Dokonce i koníčkami. Oba hráli na kytaru, jednou přemýšleli, že si udělají kapelu, ale to nakonec nevyšlo, protože nemohli najít lidi co by se k nim připojili a tak to nechal být a jen o tom společně snili. Časem si uvědomovala, že mu to jednou bude muset říct. To co se u ní doma děje, ale bála se. Sice mu věřila, ale nedokázala to říct. Takhle to celé před ním skrývala 9 let. To už jí bylo 14 let. Za celých těch 9 let se toho moc nestalo, všechno bylo stále stejné, akorát díky Jaimovi lepší..Jednou se Lia vrátila pozdě domu. Později než měla. Myslela si, že její matka bude v hospodě, ale nebyla. Byla doma a vypadala naštvaně a také opile. Zas. Do doby než ji uviděla tak měla dobrou náladu a usmívala se, ale teď jí úsměv povadl. Stála tam a sledovala špičky svých bot. Nechtěla se na ni podívat znovu bylo jí jí líto, nevěděla ale co jí čeká. Ani nezaregistrovala , že už k ní došla a ucítila stiplavou bolest na tváři. Její matka nebyla žádná drobná žena. Byla silná a zrovna díky tomu ji další ranou svalila na zem. Lia si, ale během pádu narazila hlavu o roh nějaké poličky a tak se jí pomalu začalo zatemnovat před očima. Její matka si do ní ještě chvíli kopala a pak odešla. Nevěděla jestli šla ven a nebo do své ložnice, ale to ji teď bylo jedno. Kvůli té rane upadla do bezvědomí. Další ráno, když se Lia vzbudila tak ji příšerně trestilo v hlavě a bolela ji hruď. Vypadalo to že její matka doma není tak si tiše oddechla a pomalu se zvedla ze země. Motala se ji hlava a tak se musela držet věci okolo sebe. Netušila kam má jít tak jí napadl Jaime. Určitě jí nějak pomůže. Oblékla si na sebe bundu a obula si boty. Nemyslela na to jaké bude mít jeho návštěva Jaimiho následky. Nemyslela na to, že mu tenhle stav bude muset vysvětlovat. Myslela jen na tu prisernou bolest. Chtěla , aby už skončila. Před jeho dvěma se zarazila a chvíli přemýšlela jestli to má doopravdy udělat nakonec přeci jen zaklepala . Trvalo pár dlouhých sekund než uslyšela za dverma kroky a ve dveřích se objevil její nejlepší přítel. Lia tam stála a pridrzovala se zdi, aby neupadla . Jaimimu trvalo nejakou dobu než se vůbec pohl a podeprel ji . Ptal se ji co s eji stalo, ale ona mu neodpověděla jen ho obejmula. Pevně jako by ho už nikdy neměla pustit, byla ráda za to, že ho má. Po nějaké minutě ho pustila a oba se vydali do nemocnice. Lia mu začala sama od sebe vyprávět jak to u nich doma vlastně je. Řekla mu úplně vše na co si vzpomněla. Jaime jen prikyvoval nechtěl ji nějak prerusovat. Hned jak se dostali do nemocnice tak si Liu převzali doktoři. Jai během toho přemýšlel co sním. Už si hlavně plánoval hned jako další zastávku policii, aby mohla Lia vše říct... Když Liu propustili tak se s Jaiem vydala pryč. Nevěděla kam mají namirino a proto když to zjistila tak začala protestovat. Řekla mu přesně to co si myslí ona , že její matka není zlý člověk jen si na ní vyliva to co v sobě nechává. Jai si ale stál za svým a Lia taky. Takže vznikla hádka. Nakonec se dohodli na tom že to spolu ještě dořeši, protože hadat s ev téhle situaci nebylo úplně vhodné. Vydali se za Jaiem domu, protože by Liu do jejího domu kde už je nejspíš její matka nepustil. Nechtěl aby se jí něco stalo. .Když už přecházeli silnici k Jaiovo domu tak šla Lia za ním. Nejspíš se zapomněl rozhlédnout a proto si nevšiml rychle jedoucího auta jeho směrem. Lia ho chtěla rychle doběhnout a odtrcit, to už bohužel nestihla . Všechno se to událo tak rychle, že si ani nevšimla že to auto odjelo. Vytáhla svůj telefon a začala tam tukat číslo sanitky. Moc to nešlo a několikrát se preklikla kvůli tomu jka se ji klepali ruce. Pak došla k Jaiovi a držela ho za ruku snažila se ho nějak vzkrisit, ale už to nešlo. Potvrdila ji to pak už i sanitka. Jaime umřel před jejíma očima.. Její jediný a zároveň nejlepší kamarád už tu sní není. Vinila se za to. "Měla jsem být rychlejší." Znělo ji pořád v hlavě. Snažila se to nějak napravit a proto hned po tomhle s uslzenyma očima odešla k sobě domů. Sbalila si své věci a vydala s ena policii. Řekla jim vše o tom jak se to celé vyvíjelo. Nevynechala ani jeden detail. Její matku zavřeli a jelikož už prý neměla jiného příbuzného tak ji chtěli vzít do dětského domova. To ona nechtěla a tak si vzala své věci a vydala se žít na vlastní pěst . Začala brát nějaké drogy a někdy pila i alkohol. Uziralo ji to vědomí, že může za jeho smrt i když to nebyla pravda. Neměla nikoho kdo by řekl, že ona za to nemůže vůbec nikoho. Na ulici byla až do svých 16 let. Asi v polovině svých šestnáctin si uvědomila , že žije život jako její matka. Jaime by byl zklamaný, všichni by byli zklamání z toho jak skončila a tak se rozhodla postavit samu sebe na no hy. Vydělala si nějaké peníze a přistěhovala se do sem do malého bytečku. Začala dálkově dostudovavat střední školu a našla si brigádu. To už ji bylo 17 let. Stále někdy pila alkohol a někdy si dala i nějakou tu drogu, ale jen proto, aby se odreagovala , aby utekla před realitou.